Zoo má nového supa s mimořádně silným příběhem

Sup mrchožravý v Zoo Praha

První supi mrchožraví přišli do Zoo Praha v roce 1936. Poté je zde chovali s krátkou přestávkou ve 40. letech až do roku 1973, načež tento druh na dlouhých dvacet let ze Zoo zmizel. Až v roce 1993 přišel z děčínské zoo samec Doyl, který žije v Praze dosud. Společně se samicí Deborou, která dorazila v roce 1998 z Rigy a pocházela z volné přírody, se stali rodiči prvního odchovaného mláděte v roce 2000. Od té doby až dosud se v Zoo Praha rozmnožují tři páry a odchováno bylo několik desítek mláďat. Velkým úspěchem byl například odchov tří mláďat na jednom hnízdě v pěstounské péči, což se pražské Zoo podařilo jako první na světě. Od roku 2002 zde vedou Evropskou plemennou knihu a od roku 2012 Evropský záchovný program. Devět supů už vrátili zpět do přírody a jejich zachování podporují i jinak, viz dále.

Na rozdíl od své pověsti je tento sup moc pěkný pták. V dospělosti je nezaměnitelný. Má hlavu a krk ze všech supů nejméně lysé a je z nich nejmenší. Především však má převážně bílé peří, tmavé letky a žlutou až oranžovou lysou kůži na hlavě. Mladí ptáci jsou hnědaví.

Supi plní v přírodě úlohu ‚zdravotní policie‘ – létají nad krajinou a svým dokonalým zrakem pátrají po zdechlinách zvířat, kterými se živí a tím je pomáhají odklízet. Zužitkují je tak dokonale, že zbudou jen kosti, a nedělá jim problém ani zahnilé maso, které jiná zvířata žrát nemohou. Mnoho supů má dlouhý krk, který jim usnadňuje propracovat se zobákem hluboko do útrob velkého uhynulého zvířete, a takřka všichni mají silný ostrý zobák, kterým s lehkostí odtrhávají svalovinu z kostí. Aby si při tom neznečistili peří, mají hlavu i krk až na výjimky holé, nebo porostlé jen jemných chmýřím. V Americe, kde supi nežijí, přebrali jejich funkci v ekosystému kondoři, kteří však na rozdíl od supů po potravě pátrají také s využitím vynikajícího čichu. 

Sup mrchožravý má na rozdíl od ostatních supů poměrně slabý zobák. Potravu především sbírá, proto má lysé pouze tváře a zbývající část hlavy a krku jsou opeřené. Je dobrým letcem – při pátrání po potravě uletí denně až 80 km. Do svého jídelníčku začleňuje kromě zdechlin také vejce ptáků, obzvláště pštrosů. Jejich tvrdou skořápku rozbíjí pomocí kamene, který drží v zobáku.

Ohrožený druh

Sup mrchožravý je nejohroženějším druhem supa v Evropě. Mezi populace blízké vyhynutí patří zejména ta na Balkáně, kterou už tvoří méně než 30 dospělých párů. V Červeném seznamu IUCN je řazena do kategorie kriticky ohrožených. Supi jsou migrujícími ptáky a na svých cestách jsou v některých afrických i evropských státech nejen nezákonně tráveni, ale také stříleni. Nástrahou během migrace jsou pro ně i dráty elektrického vedení a větrné elektrárny. Problémem bývají i otravy po pozření masa uhynulého dobytka, v němž se často nacházejí nebezpečné zbytky léčiv, nebo otravy těžkými kovy, pokud sup hodoval na zvěři zastřelené olovnatými broky.

Zoo Praha, která pro supy mrchožravé koordinuje Evropský záchovný program, se podílí na projektech vypouštění supů vylíhlých v lidské péči zpět do přírody Bulharska a Itálie a spolupracuje na jejich ochraně. Podpořila například výstavbu chovných voliér v záchranné stanici v bulharské Staré Zagoře nebo s využitím příspěvků z konta Pomáháme jim přežít a daru Komerční banky pořídila terénní vůz pro bulharské ochránce. V Bulharsku pak finančně podpořili vybudování krmného místa pro supy, které přispěje ke snížení rizik spojených s úhyny po pozření otrávená návnady. V rámci koordinace Evropského záchovného programu podporuje Zoo Praha rozšíření chovu supů mrchožravých do dalších Zoo. Pod jejím vedením jsou do partnerských Zoo umisťováni i trvale hendikepovaní supi z přírody, kteří se vinou svého zranění nemohou vrátit do volnosti, ale v zoo jsou cennou posilou chovu.

Supy mrchožravé, píše pražská Zoo, můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.